Kubáňští kozáci
13.Gardová jezdecká divize
Stručná historie kozáků
Výstroj, výzbroj, uniformy
13. Gardová jezdecká divize
Stav k dubnu 1945
2. ukrajinský front
maršál Rodion Jakovlevič Malinovskij
7. gardová armáda
40. armáda
46. armáda
53. armáda
1. gardová jezdecko-mechanizovaná skupina
rumunská 1. armáda
rumunská 4. armáda
1. gardová jezdecko-mechanizovaná skupina
generálporučík Issa Alexandrovič Plijev
4. gardový jezdecký sbor
6. gardový jezdecký sbor
7. mechanizovaný sbor
6. gardový jezdecký sbor
generálmajor Ivan Fjodorovič Kuc
8. gardová jezdecká divize
13. gardová jezdecká divize
generálmajor Grigorij Antonovič Belousov
8. jezdecká divize
Stručná Historie Kubáňských kozáků
Kubáňské kozácké vojsko oficiálně vzniklo s tímto názvem až v roce 1860 a to spojením několika kozáckých jednotek, především z Černomořského kozáckého vojska. Kozáci ale pobývali na tomto území již mnohem dříve před tímto rokem. První zmínky o kozáckých jednotkách v této oblasti jsou z roku 1773. Důležitou událostí je pád Záporožské Siče v roce 1775 , ležící na ostrově na řece Dněpru, která byla srdcem Dněperské kozácké republiky. Pro kozáky měla Sič velký význam, když skládali slib hetmanovi, přísahali, že budou do poslední kapky krve bránit vše, co je jim svaté – pravoslaví, svobodu, sič. Po obsazení Siče carskými vojsky, které rozkázala carevna Kateřina II, se kozáci stáhli a rozdělili na několik částí, hlavní z nich se odsunula směrem ke Kubáni. v roce 1787 z nich kníže Potěmkin vytvořil Vojsko věrných záporožců. V rusko – tureckých válkách, v letech 1787 – 1792, se velice vyznamenali a v té době z nich vzniklo Černomořské kozácké vojsko. V roce 1792 byla Kubáňská oblast věnována darem těmto kozákům carevnou Kateřinou II Velikou. Evropských tažení proti Napoleonovi, v letech 1798 – 1813, se kozáci z oblasti Kubáně účastnili ne jako vojsko, ale jednotlivými setninami a také v sestavě carské gardy.
Oblast Kubáně leží mezi Černým a Azovským mořem, patří mezi nejkrásnější, nejúrodnější, nejbohatší oblasti, nachází se zde lesy, hory, řeky, stepi, v době příchodu kozáků v této skoro neobydlené oblasti byly divoké hluboké lesy a močály, původní obyvatelé, Adugejové a Čerkésové, byli vyhnáni nebo pobiti během rusko – kavkazských válek. Na sklonku 18. století, zde žijící kozáci změnili předešlý turecký vliv v oblékání a začali nosit dnes tak známou, charakteristickou „čerkesku“ s nábojovými pásy na hrudi (gazirnica, gazir) a jako výzbroj používat kinžal a kavkazkou šašku. Postupně se kraj rozrůstal a zvyšoval se i počet obyvatel, původně vojenská osada se dřevěnými domy (kureni, kurenny), se v roce 1867 stala městem, které bylo pojmenováno, na počest carevny Kateřiny II, Jekatěrinodar (dnes Krasnodar), v roce 1888 sem byla zavedena i železnice.
Po roce 1917 kozáci z Kubáně bojovali proti bolševikům i proti bělogvardějcům a v roce 1918 založili vlastní republiku. Po roce 1920, obsazení republiky bolševiky a její likvidaci, bylo celé území přičleněno k RSFSR. Po roce 1920 mnoho kozáků, nejen z Kubáně, emigrovalo do celého světa, včetně České republiky, v roce 1928 bylo v ČR jen Kubáňských kozáků více než 700. Ve druhé světové válce, po obsazení Kubáně německými vojsky, část kozáků přešla k němcům, z části byl vytvořen sbor Rudé armády o síle 20 000 šavlí. Kubáňští kozáci se také účastnili osvobození Československa v sestavě 1. gardové jezdecko-mechanizované skupiny 2. ukrajinského frontu pod velením generálporučíka Issa Alexandroviče Plijeva.
LH.
Zdroj
Letopisy kozáctva Kozáci v Centrální Evropě, Josef Dolejší, Igor Bondarenko
Казаки, Морис Гершон Хиндус
Кубанское казачество и его атаманы, Федор Щербина, Евгений Фелицын
Большая Советская Энциклопедия
ru.wikipedia.org
COPYRIGHT © 2013 – 2018 KVH-KP
Všechna práva vyhrazena – kopírování nebo publikování jakékoliv části webových stránek, fotografií, dokumentů, je zakázáno bez písemného souhlasu provozovatele webových stránek.